No tak dítě o čas logicky určitě ochudíš, ne? To mi přijde úplně jasný...Možností, jak to zvládnout, je nicméně celá řada-záleží, jak máš ochotného manžela, jak jste na tom finančně (jestli si můžete dovolit chůvu), jak "použitelný" a hlavně tolerantní je zbytek rodiny, jaké máte s manželem nároky na trávení volného času (čili jestli vám vyhovuje režim, kdy jeden je s dítětem a druhý dělá něco jiného -ať už opravování díplomek nebo přípravu přednášek nebo domácí práce..), nebo byste rádi i nějaký čas společný (výlety, návštěvy přátel apod.), kolik hodin spánku potřebuješ, abys byla dlouhodobě fit (rady na omezení spánku na 5 hodin denně jsou fajn, nicméně ne každý to dlouhodobě zvládne, taky to může odnést zdraví..).
Já teda na VŠ neučím, jen jsem 2 s nejstarším synem dostudovávala (dělala nějaké zkoušky a dvoje státnice a psala diplomku) a že jsem ho o čas ochudila vím stoprocentně a znovu bych do toho nešla. Neustálé kalkulování s časem, téměř žádný společný čas s manželem (když měl čas, hlídal, abych mohla něco udělat), doma neustále binec a když syn usnul, nevěděla jsem, jestli jít rychle psát nebo se učit, anebo uklízet. S druhým synem jsem už jen velmi lehce pracovala (pár soukromých hodin jazyka)a byl to fakt rozdíl, pohodička, užívali jsme si to maximálně! Se třetím už jsem jen doma.
Je zvláštní, že povahově je první syn takovej dost nevyrovnanej a divoch, někdy mám výčitky, že se něm ty 2 hektické roky podepsaly. Oproti tomu 2 mladší jsou velcí pohodáři! Taky teda odmalička žijí na venkově, celkově je ten náš život už klidnější.
Třeba to zvládneš v pohodě, přijde mi teda ale podle tvých příspěvků, že nijak extra se ti do toho nechce....Taky otázka, kdy plánujete další dítě (děti)? Protože ještě těhotná tohle zvládat už by mi asi přišlo fakt trochu moc...