Já všem děkuji za odpovědi, nemohu odpovídat hned a na vše, navíc to tu ještě moc neovládám. Ale děkuji, že mám možnost to prostě nedržet všechno uvnitř v sobě.
S tou adopcí je to trochu složité, ale i tam se snažíme to nevzdávat, to je jasné. To prověřování je hrůzostrašné, ale bojuju hodně proti sobě, soc. pracovnice mě málem rozplakala, ale naštěstí jsem to před ní ustála. Jsem z jejího přístupu rozpačitá a přijde mi to hrozně nespravedlivé - celé to prověřování ze všech stran...zdravotní, finanční, psychologické (to se bojím, že třeba ani neprojdu, když jsem teď labilnost sama). Ale zase chápu, že chtějí dětem vybrat ty nejlepší rodiče. Už jsem přemýšlela, že bychom zkusili třeba jiný okres (zjistila jsem, že někde je to rychlejší a úspěšnější), ale zase se bojím, abych "útěkem" do jiného okresu nesnížila nějak šance.
Jinak IVF už máme za sebou komplet všechno a nic (a tím myslím i ta darovátka)...a přitom i my jsme vpodstatě zdraví, žádné příčiny, proč to nejde doktoři nezjistili.
Mám teď opravdu hrůzu ze sebe sama, že jsem to přestala zvládat uvnitř sebe. Že mě ta bezmoc hrozně sžírá. K psychologovi bych se bála, já bych neuměla nic sdělit...a navíc i kvůli té adopci, všechno budou vědět:-(