Mě by teda zajímala vaše diagnoza, když se to nedaří ani s darovanýma embryama, já už virtuálně znám příběhy stovek lidí co procházeli IVF a vlastně ani jednoho komu by se to nakonec byt po letech nepodařilo. Prosurfovala jsem cca 2 roky jen na těhle diskuzích.
Sociální pracovnici bych brala jako průbířský kámen, něco přes co se musím dostat dál pokud dítě tolik chci.
Jestli jsi věřící (to mě napadlo protože odmítáš kartářky a alternativu) tak bych si prostě zkusila vnitřně nastavit, že budu klepat a klepat (tzn. snažit se všemi směry) a pokud mi nebude otevřeno (dítě mít nebudu) tak vezmu jako smysl právě to nesení kříže, cesta je cíl, je to něco co máš nejspíš v životě zvládnout.
Já mám taky trochu zkušenost, neotěhotněla jsem úspěšně až do 37 let (až po IVF), ale je fakt, že se nemůžu srovnávat s někým pro koho je dítě smysl, pro mě nikdy nebylo. Šla jsem do toho s postojem, že pokud tady to dítě má být, tak se to povede, pokud ne, budu se věnovat jiným věcem.
Na závěr mě napadá, že kdo dítě chce, tak ho prostě jednou mít bude, třeba ne svoje, ale bude, těch cest je víc