A to by mě taky zajímalo. Adélka má zase takového provokatéra bratrance. Bydlíme od sebe se ségrou přez 100km, tak jsme se sjížděli vždycky na léto, proto děti jsou od sebe 3m, myslela jsem , že to bude fajn. Nebylo a není. Přesně jak popisuješ. Ať si vzala jakoukoli hračku, okamžitě jí to rval z ruky, oblíbená jeho kratochvíle bylo stoupnout si jí těsně k obličeji a začít řvát apod. Ale jakmile se stalo nějaké "příkoří" jemu, tak nahodil andělské oči a byl neviňátko. No je mi proti srsti nemít ráda nějaké dítě, ale jeho jsem začala nesnášet a ségru taky, protože neřekla ani ň a ani nijak nezakročila, když už to přesahovalo únosnou mez. Maximálně pronesla oznamovací větu-nech jí to a častěji naopak rejpala do mě, ať nechám, že je Adélka citlivka. Minulý léto jsem už věděla, že se Adélka jen tak nedá a nechala jsem jednou ring volný-když si nedal říct, tak v tom vzteku a bezmoci do něj strčila a zařvala na něj, že koukal i se ségrou jak jeliman a chvíli vydržel krotký. Bohužel jen chvíli.
No možná je citlivější, ale zase ji nenechám růst jako dříví v lese. Snažím se jí učit, aby se o hračky dělila, pokud si s nimi nehraje, ať řekne, když se jí něco nelíbí, ale bohužel se stále častěji setkávám s tím, že pro některé děti věta "nedělej to, nelíbí se mi to nebo tohle nechci" znamená pravý opak.
Tak nevím, jestli v dnešní divočině má smysl vychovávat dítě ke slušnosti, když za ní dostane leda " pár facek".
Ale nevzdávám to, spíš taky hledám, jak jí naučit bránit se bez pěstiček.