Pokud má ty problémy, které uvádíš, pak ti asi jako matka zdravých dětí nedokážu poradit. Já jen že mám děti dvě, tudíž mají denně mnoho příležitostí tady to půjčování věcí trénovat, a stále to ještě nemají plně natrénováno - takže trpělivost
A určitě jasná pravidla: když dá něco z ruky, už to není "jeho" a může si to kdokoliv vzít. Když chce něco, co má někdo jiný, je třeba si pěkně říct (syn nemluvil do 3a 3/4, takže šmidlal dlaněma o sebe). I když si jeden pěkně řekne, není povinností toho druhého mu tu věc dát - to je u nás největší problém, dcerka si užívá, že má něco, co je žádané, a nechce to hned dát, i když už to nepotřebuje, no prostě... trpělivost
Mluvím o půjčování, ne o obraně. Pokud to děti nezvládají a jeden druhému věc bere a nastává rvačka a řev, zasahuju. Ale lepší je tomu předcházet a naučit je, jak spolu komunikovat a sdílet. Vlastně neučím děti, jak se bránit, protože podle mě na sebe prostě nesmí útočit
. No a když už se stane a jeden druhému ublíží, musí se omluvit, pofoukat, pohladit, udobřit se. Jo, tomu je učím - aby se ohradily: "to mě bolí", "to se mi nelíbí",...