mili - takhle sem to nemyslela... měla jsem na mysli, že si situaci řeší sám, než mi hlásit každej počin jiných dětí... Myslela sem to tak, že je dítě povahou samořešící a nebo dítě už z přirozenosti nic neřeší (ani nezkusí) a už hlásí.... V daným případě - děje se mu příkoří, pokusil se dítěti říct, ať mu hračku nebere, dítě ji přesto vzalo, on ji třeba zkusil vzít zpět, dítě se nedalo, pak ano, žalovat se nemá, ale hlásit se to musí.... Ale situace, kdy skoro 4leťákovi někdo něco vezme a on hned valí za matkou - vyřeš to za mne, to by se mi asi zrovna nelíbilo... Znám dítě, který v podstatě jen hlásí, co dělaj ostatní... samo si skoro ani nehraje, jen furt hlásí - mami/teto, on hodil míč na záhon (neúmyslně), mami, on hodil autíčko do bazénu (žádná vzniklá škoda ani újma), mami, on dělá to a ono (nic zakázanýho či nebezpečnýho)... a než takový dítě, tak radši dítě, co si věci řeší samo... jen vychytat tu formu...