Vím, že každé dítě je ve svém věku individuální, přesto bych ráda znala vaše názory.
Cca před měsícem jsme koupili domeček a předěláváme ho. Ještě tam nebydlíme, trávíme tam jen odpoledne předěláváním a přípravou na stěhování. Máme syna, v lednu mu byly 3 roky. Strašně jsem se těšila až budeme mít domeček, Tomík si bude hrát na zahradě, nebudu se muset strachovat, kam uteče, kde ho srazí auto, prostě podička. Dům je na super místě, ve slepé ulici, takže kolem nás není ani žádný provoz. V sousedství bydlí několik dětí, které Tomík zná ze školky.....a začal kámen úrazu. Děti běhají ze zahrady na zahradu aniž by je rodiče doprovázeli a věděli kde přesně děti jsou. Před 14ti dny se Tomík prvně odvážil, že půjde na zahradu ke kamarádce, která byla momentálně na zahradě u nás. Nezeptal se, naštěstí jsem ho viděla, vrátila ho zpátky s tím, že se musí nejdřív zeptat abych věděla kde je. Pak jsem tedy povolila. Je to jen k domku který stojí naproti nám, s maminkou se znám. Nic nebezpečného. Jenže tam odsud odešli na zahradu "k Martínkovi" a to už jsem nevěděla. Dozvěděla jsem se to až když jsem si chtěla vyzvednout syna ze zahrady.....a od Martínka se rozhodl jít domů sám a netrefil. Dopadlo to tak, že já v naprosté hrůze běhala,volala, hledala. Sousedky 13ti letý syn ho našel u cizích lidí a už i v přítomnosti policie. Věřte, že znovu tu hrůzu zažít nechci. Teď to u nás probíhá tak, že zahrada je zamčená, zamykám u nás i děti, které přicházejí k nám a Tom beze mě na návštěvy nesmí. Jenže práce na domě vrcholí,potřebuju taky přiložit ruku k dílu a Tomík pláče na plotě a chce běhat s kamarádama. Včera tolik prosila a pak už mi řekl: A jak se tě mám teda zeptat? ...Chudák myslel, že prosí špatně, když mu to stejně nechci dovolit.
Tak nevím, dnes už by snad trefil, okolí už zná lépe. Přesto je mi proti srsti nevědět kde mám dítě. Jak to chodí u vás?