Můj syn je to samé. Nejsou mu ještě ani dva roky, takže to mám fakt celý den, nemůžu ho šoupnout do školky
Taky jsem samozřejmě ráda, kolik umí slov, kolik básniček, písniček... Ale kolem páté večer už mi cvaká v hlavě a v sedm jsem ráda, že přijde manžel, natáhnu botasky a jdu běhat do lesa a poslouchám ticho... A je mi krásně. A přijdu domů a už slyším: "mamka běhala. A mamka má botasky a kaťata a tjičko. Maminka kjásná. Zdeneček podá knížku. Mamko hačí sem, číst." A už pomalu ani nečteme, už jen poslouchám, jak jede básničky sám a ukazuje, co tam všechno je. A protože jsem si vyčistila hlavu, tak už zas mě zaplavuje vlna štěstí, jak šikovnýho mám kluka