Záleží na tom, co se stalo, a jestli situace je tak závažná, aby se matka naštvala.

Ty to popisuješ tak, jako by se matka měla naštvat pokaždý, když nastane situace, kdy dítě udělá něco netolerovatelnýho, a tím dítě týrala.
U mě je na prvním místě vysvětlování a rozhovor. Dítě většinou samo přijde na to, co udělalo blbě, a jak to řešit.

Když nastane situace, kdy je přirozený se naštvat, je pro mě OK naštvání vyjádřit, než se chovat jako bohem instalovaný soudce a začít udílet tresty (často v situaci, kdy je člověk naštvanej jako v případě A, jen k tomu dítěti přisolí ještě trest, poněvadž tak je to přece správný).

AD večerníček – na ten sice nekoukáme, máme ale vlastní filmy, takže je to podobné. Děti jsou zvyklé, že po večeři a umytí na něco koukají, obvykle si samy vybírají, na co. Pokud je pozdě, už koukat nemůžeme (nebo je čas jen na něco kratšího) – 100x vysvětlím problém času, poukážu na hodiny. Dnes už začínají samy chápat, že fakt nejde, aby civěly do noci.
Samy taky vypínají TV po skončení domluveného filmu, umějí pustit všechno včetně DVD, ale nezneužívají toho. Film patří do určité části dne, ani by je nenapadlo žádat ho dopoledne nebo k jídlu. Já jim film večer prostě nezakazuju, hýml, proč?