Ahojky,
šílím ze své mamky... pozvala jsem ji k nám na azčátek července, před odjezdem na tábor na pár dní, a je z toho plánování už teď peklo. Pořád mi předhazuje, že ji musím poslouchat, a nebýt drzá, že nemůže jít vše podle mě atd. Chce po mě doslava do písmene "plán dne", co tu prý bude dělat... no tak jako nevím, nevidí vnuka několik měsíců a neví, co bude dělat... tak říkám, že můžeme chodit po výletech a tak, že pokdu budeme chtít na práci se jistě něco najde... ona, že pracovat nechce, když má dovču... tak už jako fakt nevím... už se ani netěším, že přijede... pořád mi obemílá, že ji chci vychovávat... už toho mám plné zuby... tak jsem se vypovídala a je mi líp, omlouvám se.

Dnes jsme byli na předposlední plavču, jako je to fajn, ale děláme pořád totéž, dnes po 5 hodinách nová věc - potápění mezi míčky, to bylo fajn... ale jinak přesně pořád dokola totéž. Ale jinak je to fajn... uvidíme, jestli budeme chodit i v září.

Máme smutek, asi budeme muset nechat utratit Tibíka (pes), má nádor na čelisti, doktoři mu dávají max měsíc, ale to už by se moc trápil... zjistili jsme to včera, jsme z toho přešlí oba dva... pro nás naši psi nejsou jen psi, jsou to skoroděti