Palatro,

od klávesnice se to radí snadno, ale já bych mu sdělila, že jsem nad tím uvažovala, a rozhodně tak toleratní - a blbá - abych snášela paralelní vztah, nejsem, a že si bude muset vybrat.
Možná s ní manžel ještě nespí, ale když to neutne, tak bude.

Totiž mysli na to, kam by vaše manželství směřovalo, kdybys mu to odkývla. Tebe to žere už teď, je to pro tebe zrada - užírala by ses, vyčítala, a on by se vykecával jiné, která by ho chápala, přitom ta druhá by tolerantní byla, tvou existenci toleruje, jen ty bys byla nepřející a úzkoprsá.

Člověk si musí ve vztazích zachovat sám ve svých očích hodnotu, jinak ji ztratí i pro druhého. Kdybys měla vlastní sebehodnocení postavené "jsem velkorysá, děti jsou pro mě na prvním místě, manželovy úlety nejsou podstatné, dokud neohrožují náš domov" - kdybys to tak vnitřně cítila, tak mu podobný vztah tolerovat můžeš, ale já mám z tvého psaní pocit, že ty bys ve svých očích klesla, vnímala bys to jako pokoření, zradu, je to pro tebe bolestivé - tím bys pak klesla a pokořovala se i v jeho očích.