Ve spoustě věcech máte bohužel pravdu. Částečně hloupě směřovaná výchova a k tomu jako bonus to, že ženská je vždycky ta, která se obětuje- ustoupí, sklopí uši, bla bla. Protože prostě chce, aby to fungovalo. To ovšem nejde do nekonečna a já konkrétně nemám problém v tom tohle udělat- jen vyžaduji to druhé i od něj. A také si nemyslím, že je vhodné být nekompromisní. Samozřejmě bych taky mohla....říct si, že je mi kolik je a že můžu najít desítky jiných, možná lepších chlapů....otázka ovšem nastává, kolik z nich by bylo jiných. A také hlavně je zde jedna věc, která mě pořád nutí doufat- protože vím, jaký umí být. Spávali jsme spolu 10x do týdne, jeho zájem byl celkově větší.
Do jisté míry to asi bude souviset s jeho psych.problémy- dotlačila jsem ho k tomu, aby navštívil psychologa a snažila jsem se mu maximálně dát najevo, že ho podpořím, ale že se musí také snažit sám, že nejsem jeho asistentka ani mluvčí, abych za něj dělala tyto věci já- abych rozhodovala, co dál s jeho životem, abych mu radila, co vlastně chce, abych mu zvyšovala sebevědomí, aby si dokázal naplánovat čas a efektivně jej využívat atp. S tímto vším má problém a já jsem prostě chtěla, aby to řešil. Což vedlo ke spoustě hádek. Možná je tím otrávený. Ale jak mi také párkrát sdělil- je otrávený sám sebou. Docela přesně si ten stav neumím představit, ale asi by se mi do sexu mox také nechtělo. Jenže pořád- jsem ženská a beru ohledy :D :(