Tortilly jsem dělala před lety často, ale ne u nás. Je to docela opruz, naštěstí se to dá zmrazit. Pokusím se o transformaci receptu do našich podmínek:

Na základní dávku potřebuješ asi:
1kg kukuřičných zrn
přiměřeně vody
2 lžičky vápna
(případně přepočítej na větší či menší dávku)

Kukuřici necháš přejít varem ve vodě s vápnem, pak ji odstavíš a necháš až do rána odležet.
Indiáni měli v každé vesnici mlýn, kde to pak ráno hromadně mleli, ale podle mé teorie (jaksi jsem to v ČR doposud nezkoušela) by to mohlo jít mlýnkem na maso.

Pak bych to nacpala do robotu hnětat (nebo makala ručně – nesmí se to moc lepit, prostě takové tuhé těsto, které ale nepraská).
Pekla bych to na palčinkovači na sucho (opět teoretizuju), placky se nedají vytvořit dopředu. Prostě plácáš průběžně.

Ohledně tvorby placek jsou v zásadě dvě možnosti

– malé (průměr tak 11–14 cm) plácané v ruce
Uděláš kuličku a pak jakoby tleskáš z jedné ruky na druhou. Jde o těch prvních padesát kousků, pak už se daří

– velké (cca 20–25 cm) rozpláclé takovou pákovou vychytávkou (tortilladora)
uděláš větší kuličku, dáš na tortilladoru mezi dva igelity a zmáčkneš

Naděláš do zásoby, před použitím jen znovu mrskneš na palačinkovač ohřát.

Hodně štěstí!