Tak, teď se vracím k věci při plném vědomí:

Zrno - nedělala bych si hlavu, použila bych cokoli (stejně nemáš moc na vybranou).
Nevím, jak velkou kukuřici máš na mysli, ale rozhodně to není ta obří kukuřice Inků, naopak zcela normální zrna nám známých rozměrů.

Vápno - dala bych normální, co to udělá. Některé recepty praví dvě lžičky na hrnec vody (odpovídající 1 kg zrna), což je docela málo, tož bych to neřešila (zde možná přijde Angrešt s nějakou vědeckou studií na dané téma). Recepty nespecifikují, jaké vápno. Indiáni tu vápennou vodu prostě vždycky měli a tvrdili, že bez vápna to nejde.

Po uvaření a odstátí kukuřice se vápenná voda slije, někde ji před mletím ještě vyprali v čisté vodě.

Než se pustíš do tvarování, těsto by mělo mít zhruba konzistenci měkčí plastelíny.

Tortilly se v originále pečou na sucho na hliněné obří pánvi nad ohněm, v našich podmínkách shledávám nejbližší vhodnou variantou právě elektrický palačinkovač.

Napečou se stohy tortil, chladné se před podáváním ohřívají opět na té pánvi (střední třída koupí tortilly na ulici od indiánky a doma ohřívá v mikrovlnce).