Kudlo, jistěže může nastat.
Časovou a materiální stránku věci mám ošetřenou s vysokou pravděpodobností, účast rodiny předpokládám, v nejhorším, pokud budu při síle, zvládnu víc, než kůň, dlouhodobě prověřeno, včetně nedostatku spánku a nemyslím ten pozitivní nedostatek s roztomilými miminky, kde to má jasný účel.

Co nemůžu ovlivnit, je můj zdravotní stav, ale to bych byla schopná sama před sebou omluvit. Taky můžu být mrtvá dřív, než to někdo bude potřebovat.

Je normální vždycky počítat s určitou mírou pravděpodobnosti a kalkulovat při tom s osobními možnostmi a schopnostmi, nikdo nebude zpochybňovat něčí touhu po dětech jen proto, že:
je všude kolem tolik neplodnosti
existují lidé, kteří to nezvládli a skončilo to týráním dětí
jsou rodiny, které nejsou schopné po materiální stránce vlastní děti zajistit

nic z toho nepopřeš, ale z velkou mírou pravděpodobnosti to u sebe můžeš vyloučit. Nikdy ovšem ne na 100% dopředu.
Jen bych si netroufla tu touhu považovat za nafoukanost a přebujelé sebevědomí, či co mi to podsouváš.