Mám zatím jen dvě děti, ale myslím, že k tomu mladšímu děti potom prostě přistupují jako k mladšímu a podle toho si s ním i hrají ne? Určitě záleží na povaze.Já měla bratrance mladší asi o sedum let a hrozně mě bavilo si s nima hrát a vždy jsem se na ně hrozně těšila.Byla jsem s nima když se učili chodit, mluvit,vozili jsme je v kočárku, byla s nima velká sranda, moc ráda na to vzpomínám. Když vidím rodiny, co mají děti moc brzo po sobě, tak nevím, zda jim závidět, nebo je litovat. Přijde mi, že si ty děti vlastně neužívají, nemají síly se jim individuálně věnovat a spíš jen tak "přežívají" jejich výchovu. Nemůžou s nima nikam chodit, protože každé utíká jinam atd. První roky jsou s nima prostě neuvěřitelný záhul.Potom si sice děti třeba věkové podobnosti víc rozumí, ale taky to není pravidlem. Vidím mezi nimi větší rivalitu..No nevím, brala bych to tak jak to je. Vlastně jsem v podobné situaci jako ty, taky uvažujeme o dalším