Já mám děti věkově takto: dcera bude mít v říjnu osm let, druhá dcera v srpnu šest let a synek má tři měsíce. Musím říct, že třetí dítko si báječně užívám, starší dětičky už jsou celkem samostatné, není třeba je vodit za ručičku,mají své hry a zábavy, nemusím jim stále organizovat zábavu,třeba jim nachystám nějakou bojovku a než ji vyřeší, ani o nich nevím. Zatímco spolu mezi sebou dost soupeří (starší bere tu mladší jako sobě rovnou,nevnímá ji jako mladší sestřičku, které by měla pomáhat, vyrůstaly v dost těsném vztahu), miminko vnímají tak že "my tři holky a táta máme miminko", rády se o něj starají a pomáhají, i když to po nich až na nějaký výjimečný kraťoučký dohled nepožaduju. Zatímco u prvního dítka tam byla nějaká ta nejistota, u druhého honička mezi prvním a druhým dítkem, teď už je ta pohodička, kdy už si člověk ví rady a užívá si to (mám opravdu klidné dítko, alespoň to třetí). Ale je pravda, že mladší dětičky musejí starší dceru doprovázet do kroužků, je to vysilující. Po prázdninách nastoupí do školy i ta druhá, takže mi odpadne jedna odváděcí a vyzvedávací cesta, ale přibydou volnočasové aktivity. Nějak to budem muset skloubit. Miminko nás omezuje ze všech dětí nejmíň, přirozeně se přizpůsobuje našemu režimu (ale je pravda, že nikde neponocujem, nejezdíme teď nikam na noc a letní stanování budu asi řešit tak, že s malým vždy ten kousek dojedu na noc domů, v zimě se budem na sjezdovce střídat u kočárku s manželem, chvíli bude jeden z nás jezdit s holkama, chvíli zas hlídat kočárek). Přijde mi snadnější mít dvě samostatná dítka a jedno mimino než mít jedno samostatné, jedno nesamostatné a miminko do toho, to pak člověk neví, kam dřív skočit..