Přidat odpověď
Nechápu ten ostych, i když je fakt, že v tomto směru jsem vyrůstala v pokrokové rodině (nikdy nezapomenu, jak dědeček přišel k babičce s onatáčkovanou hlavou a prohlásil středa, středa, je ho tam třeba!), kde byl sex prostě součástí života. A ne, nezpůsobilo to žádné patologické jevy, partnerů jsem měla pár, se sexem začala později než většina vrstevníků a žiju v celkem spokojeném manželství. A hlavně nemám problém o tom mluvit s dětmi.
Knížka je fajn, poučí dítě o technické stránce věci. Ale to se dostává do rozporu s chováním rodičů, kteří toto chování považují za mrzké, nečisté a tabu. Takže dítě dedukuje, že je to něco špatného, něco, za co se třeba stydět (puberťáci hihňat a ve snaze provokovat na sebe tímto upozorňovat). Prostě to nebrat přirozeně. Červenali jste se někdy když jste vyprávěli, že jste jedli? A nebo naopak... chlubili jste se někdy kolik jídla a jakého jste včera měli s detailním popisem?
Chce to jít víc do hloubky a učit děti, že jejich těla, genitálie a sexuální potřeby nejsou nic špatného, nečistého, že jsou nám pro potěšení a radost.
Doma chodíme i nazí, o sexu normálně komunikujeme, kdykoliv se dítě zeptá, dostane se mu přiměřené odpovědi. Starší dcera mi ve třinácti řekla, že jsi přečetla Kamásútru. No a? Vrstevníci tajně čučí na porno, u ní cítím, že chápe rozměr sexuality. A nejmladší syn (o rok mladší než zakladatelčina dcera) přišel ze školy, že tam mají časopis s nahou ženskou... a divil se, co na tom všichni mají, vždyť na tom nic není...
Předchozí