Věrko,
ale o takové situaci by se tu nikdo nepřel, tam je zavolání Policie dost jasné, pes NEBYL pod dohledem majitele. Těžko by se to dokazovalo, ale i děti by mohly říct, jak to bylo....

V zakladatelkou popisovaném případu není jasné, jestli slečna měla možnost jít do lesa jinudy, jestli, když se k ní blížilo dítě, měla možnost "uniknout"....Podle popisu se snažila zachovat klid a svým klidem zklidnit i psa, znemožnit dítěti přístup k psovi....bohužel to nestačilo....

Já osobně bych v takovém případě asi startovala po dítěti a to už po prvním upozornění, že pes nemá rád děti, pokud by se mi ho nepodařilo dostihnout včas (moje chyba, u dvouleťáka bych měla být v dosahu), asi bych se omluvila a dítěti dala jasně najevo, že mělo poslechnout, když jsem na něj volala. Naše děti se naučily na zavolání zastavovat před silnicí už jako malé, takže slovo "stůj" by jistě pochopily....

Košík u větších psů považuju za lepší mít po ruce a při podobném průchodu kolem hřiště bych ho asi nasazovala (už jen pro ten klid, aby někdo nevolal Policii preventivně), i když si nejsem jistá, že na cestě k lesu je to povinné (nevím, kde to bylo a jestli tam ta povinnost je)....

Pokud by byla Policie přivolaná, myslím si, že matce by se dostalo napomenutí, že si má dítě hlídat a majitelka psa by dostala pokutu, protože i když se snažila, tak k napadení došlo a jen snaha nestačí . Protože ale nedošlo k ublížení, nevidím důvod, proč by se to mělo řešit nějak víc. Myslím, že "zmizet se svými bestiemi" bylo přesně to, co si majitelky těch psů přály od začátku.....