tyjo,Ddanulo, moje dítě má paniku ze psů - fakt od miminka.
A

Nikdy se mu nic nestalo, co by takovou reakci moho vyvolat, pes mu nic neprovedl, ale přesto se jich dost bojí v podstatě odjakživa. Už jako prtě ve sporťáku neměl rád, když mu do něj psiska v parku strkala čumák (a to se v Pze fakt jako děje!!! a zabránit tomu jde dost špatně, ať děláš, co děláš).
Jediné na co si vzpomínám je, že když jsem byla asi v osmém měsíci, vyjel na mě zpoza rohu nějaký čokl a já se strašně lekla. To je vše.

Když byl ještě maličký, cca přes dva roky roky, 2x se stalo, že otevřel dveře od baráku a naproti na něj vyjel sousedčin pes(s velice nepříjemným hlasovým fondem), který si to navolno a bez náhubku štrádoval domů.
No a mlaďas se mi pak týden počůrával... několikrát se stalo, že se rozběhl u nás na sídlišti po pěšinkách pro chodce a za ním vyrazil pes, co se tam venčil na volno - když to synek zjistil (jak se po mě ohlédl), v té panice si pěkně namlel..
Co úplně nesnáší je, když před barákem bobují a za nimi lítají cizí psi - několikrát jsem se už pohádala s páníčkama - oni si to prostě po dobrým vysvětlit nedají - "dyk on je hondej, jen si hraje...")

Díky tomu respektu ze psů od malička + z těchhle zážitků, které se mu udály, měl pak fakt až panickou hrůzu ze psů. Když jsem měla pocit, že už to přerůstá únosnou míru, vždycky jsem zahájila "odvykačku" pomocí nějakého hodného psa u našich na vsi (vlčáka u babičky, kamarádčiny haskounky), které se učil hladit (měl problém se i jen přiblížit, natož na něj sáhnout), vodit na vodítku atp. Pak to vždycky trošku polevilo.

Nicméně i přes to psi fakt nemusí (on je prostě "na kočky")a dlouho říkal, že jediní psi kteří jsou kamarádi jsou babiččin Kazánek(vlčák) a tetina Baruška (haskounka), protože neštěkají. Ostatní psi jsou oškliví a zlí.
Věkem se to o dost zlepšilo - nemá už hysteráky, ale obr respekt zůstal.