Koukni, soused má psa, na pohled moc hezkého německého ovčáka nebo vlčáka, či jak se jmenuje. Ale totálně ho zničil. Pes neposlouchá, protože asi nerozumí povelům typu - ty debile, co čumíš, kam jdeš, pojď sem, že na tebe vezmu klacek. A když mu uteče ze zahrady, tak je vůbec nezvladatelný, protože je asi rád, že je pryč nebo co. A vloni se mu zalíbili moji kluci a tak se za nimi vydal. Udělali, co je první napadlo - skočili do domu, ale už nestačili zavřít dveře a báli se přetahovat se psem, co když je kousne. Utíkali v našem bytě /tedy domě/ do patra, pes jako kráva za nimi /asi si hrál na honěnou/, až dorazili do patra a vyhupsli na postel. Peš štěkal a cenil zuby - nevím zda na znamení přátelství či nepřátelství. To je ale jedno, nechci, aby mi cizí pes pobíhal po bytě a já tam stála a doufala, že nebude mít důvod mě napadnout, ale nevěděla jsem, jak ho poslat pryč, tak jsem jen opakovala - domů, běž domů. Nešel, čekal a hlídal, až si pro něj přišel páníček. Prej - on ještě nikdy nikoho nekousl. No bezva, ale já nehodlám být první.
Manžel řekl, že ještě jednou, tak toho psa zastřelí, i když ví, že pes za to nemůže. Já řekla sousedovi, že ještě jednou, tak volám policii. On se ale víc než policie bojí toho zabití psa, protože zákony jsou na kulový a řeší, až když je malér. Ale tenhle konkrétní pes je pochodující malér.