Žijeme v době kultu dětí.Naším heslem je "vše pro dítě". Takže když dítě vběhne psovi do tlamy, může za to pes a ne nevychované děcko, kterému netečná matka dovolí se na psa vrhnout. Není to náhodou špatně? Neměli bychom se vrátit k zdravému rozumu?

Mám vymodleného jedináčka, na kterého jsem čekala skoro 20 let. Jsem přesvědčená o tom, že je nejhezčí, nejchytřejší, nejšikovnější... Přesto si ale uvědomuju, že tak ho hodnotím já. Že okolí si nesedne na zadek vždy, když ho jen zahlédne. Bylo by fajn, kdyby to i ostatní matky tak viděly. Občas žasnu, co čtu na rodině.cz za příspěvky. Překvapila mě matka, která si tu nedávno stěžovala, že prodavačka se nesměje na její "roztomile" vykřikující dítě a nežvatlá na ně. Kroutila jsem hlavou nad matkou, která tu psala, že když její dcerka cestou vlakem celou cestu "krásně" zpívala, tak starší paní si raději přesedla do vedlejšího kupé.
Pojďme chování našich dětí alespoň občas posuzovat rozumem a ne jen city. Nebuďme pohodlné a nenechme naše děti terorizovat okolí. Pak snad bude líp.