Bydlíme na bytě a děti (skoro 9 a 4,5) ven samotné nepouštím a nepustím ještě pár let byť ano, někteří v sousedství to dělají a už mě dcerka zkoušela ukecat, že chce taky - prostě ne nepůjde. Sama jsem v podobném věku málem skončila špatně, takže o to víc budu holky hlídat.
Barák jsem chtěla hodně dlouho a občas ještě chci, ale nedělám si iluze, že by z toho byly holky odvařené blahem My jsme se ségrou byla každá jiná -jedna furt seděla doma a já zase pořád lítala někde ve větru - konkrétně na zahradě jsem moc času netrávila - spíše jsme lítali po lese a ulici a navštěvovali se... U všech známých vidím totéž, jsou děti, které chtějí být venku a jsou děti, které prostě ven nemusí a berou to jako nutné zlo.
My to máme v týdnu dost nabité. Než přijdeme z práce, družiny, školky, tak je už dost hodin. Než vyvenčíme psa, uděláme večeři je večer a ven se jde opět max. tak vyvenčit psa. Děti to venku milují, ale v těch vedrech?? Je nám líp doma pokud nejdeme ke známým k a do bazénu a nebo pokud nejedeme k vodě. Za co jsem moc vděčná tomu, že máme psa je fakt, že holky zase velice rády chodí ven a na procházky... Psa máme už více jak půl roku a stále holky baví. V létě ve vedrech chodit na hřiště je utopie - na kluzavkách se nedá jezdit, vše pálí... Paradoxně se dostávám i k tomu, že v létě ve vedrech jsme na čerstvém vzduchu taky - stačí si otevřít velká okna v místnostech (máme opravdu velká) a jsme jako na terase a díky orientaci oken je nám i líp než přímo venku
Ad rada, jak dost vyzrát na jižní stranu - v noci pořádně větrat a ráno zavřít, zatemnit a vydržet s větráním až do chvíle než je na jižní straně stín - funguje to parádně