Nevím, jak to dost výstižně nazvat

Vždycky jsem chtěla mít velkou šťastnou rodinu
Po šesti letech "snažení" a hlubokého zoufalství se mi po mnoha komplikacích podařilo po jednom z IVF počít a poté po dalších komplikacích porodit (zdravou a krásnou) dceru.
Vážná nemoc potom znemožnila, abych měla další děti.
Po narození dcery a zjištění, že už mu další děti - natož "syna" - neporodím, se manžel změnil, celé dny a noci trávil u PC, o vymodlené dítě (dceru) se vůbec nezajímal, s ničím mi nepomáhal a moje prosby ignoroval. Byla jsem na vše sama, vyčerpaná neustálým bojem s vážnou nemocí, péčí o hyperaktivní dítě a zoufalá z vývoje mého manželství, které narozením dlouho očekávaného dítěte "přece" mělo být konečně naplněné a tím ještě šťastnější a spokojenější. Když jsem se jakž takž vzpamatovala, rozhodla jsem se pro rozvod. Následně jsem řešila další vážné záležitosti, až jsem se prořešila do současných problémů (nic z toho už tu nechci zmiňovat, to není důležité z hlediska tématu) a najednou jsem si uvědomila , že dcera se mi "v mezičase" změnila z "pořád dítěte" v dospívající slečnu...

Ne, že bych se o ni nestarala, naopak, máme úžasný vztah a věnovala jsem se jí tolik, kolik chtěla a kolik jsem jen s ohledem na zdraví mohla - ale prostě nedala jsem jí to základní, na co měla "právo" - radostné dětství ve spokojené rodině. Pro samé starosti jsem byla máma spíš "automatická", která "konala", ale "bez života". Dítě poznalo hlavně hádky, máminy slzy, tátovo podrazy...ne, že by mi to vyčítalo nebo že by někdo - v mých mokasínech - mohl "házet kamením"...ale prostě MNĚ je zpětně líto, že jsem nedokázala tenhle nevratný kus života prožít LÉPE, víc si užívat, že mám dítě, musela jsem hodně pracovat, abych splatila dluhy po rozvodu, abych nás uživila..."objektivně" jsem to dceři kompenzovala "dostatečně", "nikdo by nic nemohl říct"...ale já VÍM, jak jsem posledních 10let prostě jen "fungovala".

Dneska to ze mě muselo ven. Jasně, je důležité si leccos uvědomit a "napravit" minulost tím, že chyby v ní učiněné nebudeme opakovat v přítomnosti a budoucnosti...ale sama vím, kolik špatna na mé duši napáchalo MOJE dětství, a jak se dalších x let se mnou problémy TAM zbytečně vzniklé se mnou táhly a dosud táhnou.

Třeba máte někdo podobnou zkušenost?