Nevěděla jsem jak téma nazvat, možná je zavádějící.
S partnerem jsme skoro 11 let, čekáme třetí dítě(neplánovaně), ale těšíme se na něj.
Téměř celý tento týden byl služebně na cestách, viděli jsme se pár okamžiků. Teď odvezl dvě starší děti k babičce (kam zítra za nimi dorazím) a v neděli jede zase dál, aby byl zase celý týden v tahu.
Já zatím trochu, co mi břicho dovolí, debordelizuju byt. Partner je na cestě zpět, děti předané. Volá mi, že z rodinné oslavy, na kterou jsme byli zváni a kvůli jiným povinnostem odmítli (máme přestavovat dětem pokojíček, sakra kdy jindy na to bude čas?!) ho volal strejda, ať prý přijede a že moc přemlouval, tak že by se tam na chvíli stavil...(no známe ty chvíle)... pak ho ještě brácha přemluvil, ať jde večer hrát hokej... takže suma sumárum se tady objeví na 1/2 hodiny, vezme věci a zmizí... Těšila jsem se, že budeme po strašně dlouhé době mít zase chvilku pro sebe, vždyť s dětmi za zády si málokdy popovídáme, sedneme chvilku k sobě. Doprkýnka, já vím, že už nejsme někdy na začátku vztahu, ale tohle mě fakt mrzí. Já vím, že si to musím pořešit sama, ale tak nějak mám pocit, že jsem na všechno sama už strašně dlouho a že už snad se mnou nechce být sám.