Lituju, že kvůli strachu, že to nezvládnu (péči i kojení), jsem si neužila Petříka jako miminko, bylo to, hlavně, že už spí, odpočinout a doufat, že to další den zase nepodělám. Jako bych měla prvních 5 měsíců zavřené oči.

Mám ale štěstí, že můžu objevovat, jaké je to užívat si miminko, teď, i když je to s dvěma prakticky náročnější... toho prvního jsem si dlouho jen tak nenačančala. Bylo to: hlavně přežít... Ale zas si ho užívám jako batole