To je přesně ono, moc se mi líbí svoboda, kterou ty děti v Mongolsku i Nairobi mají, ale... Toho mongolského dítěte mi bylo líto, hlavně z toho důvodu, že bylo vidět, že jej starší šikanuje a ani jednou nebylo vidět, že ta matka zasáhla. Moc se mi líbilo to africké mimčo, také svoboda pohybu, ale matka nebo někdo z rodiny neustále nablízku a když starší tomu mladšímu něco prováděl (a to to nebyl žádný naschvál), tak ho okřikla - Hej (úplně stejně jako bych to udělala já nebo jakákoliv jiná máma). Co bych ale nechtěla, aby si mé dítě olizovalo jazyk se psem...
. Vůbec nejvíc doteků a radosti mi přišlo v té nairobské rodině. Moderní děti měly zábavu takovou organizovanou - různé kroužky a hračky. Tím jak mají rodiny málo dětí, tak se pak ten kolektiv takhle uměle nahrazuje.
Za sebe jsem ráda, že ži´ju v moderní době ve vyspělé společnosti a současně mohu používat ty jednoduché "primitivní věci" - snaha o svobodu pohybu, tam kde to jde, možnost zkoumání nových možností, ale hlídám a pomáhám, zpívání, masáže, hlazení... Ale pořád je co zlepšovat a navíc existuje spousta věcí, kde prostě nevím.