Graine,
"je relativně málo párů, které na sobě lpí tak, aby považovali oba nevěru a vlastně cokoliv, co partnera bolí, ohrožuje, nebo mu jakkoliv škodí, za naprosto nepřípustný stav věci."

Nemyslím, že bych na svém partnerovi tak silně lpěla. Jsem asi sobec. Leckdy řeknu partnerovi, co si myslím, i když ho to bolí, někdy mu i svým chováním ublížím. Ale nevěra je něco, co bych nemohla udělat nejen jemu, ale hlavně sobě. Stejně, jako bych měla problém žít s výčitkami svědomí za například zabití člověka při dopravní nehodě z nedbalosti, tak bych měla problémy se svým svědomím při nevěře. Oboje se děje bohužel často, ale to neznamená, že by to mělo být běžné.
Tím samozřejmě nechci říct, že by mi bylo jedno, že to partnerovi ublíží. Nechci mu ubližovat nějak vědomě. Ale před partnerem můžeš utéct, před svým svědomím ne.