heleno, ano. Ale bylo by dobré tomu, jak jsou ty karty rozdány, porozumět, a případně s nimi i trochu zamíchat (to je většinou možné, ne že ne, a když už se nedá hnout se situací, dá se hnout s naším přístupem k ní). Já Pavlu z ničeho neviním, jen si myslím, že klíčem k nejlepšímu řešením prakticky každé složité a zdánlivě nepochopitelné životní situace je porozumět jejím příčinám. Holka koukala celý život na to, jak je máma na vše sama a jak dře od nevidím do nevidím. Připadá mi docela logické, že tomuto vzoru řekne "ne", a bohužel se často stává, že člověk upadne do druhého extrému. A proč že to ta máma dělala? Jaké dětství měla ona? Tatínek jí zemřel, když byla malá, její maminka byla na vše sama a nejspíš taky dřela. V takovém životě chybí rovnováha, dítě to cítí, buď se tomu podřídí (a nejspíš tiše trpí, což si nějak kompenzuje) nebo se tomu vzepře (trpí nahlas, ale myslím, že je to ta zdravější varianta, jen by nejspíš potřebovalo někoho, kdo by mu pomohl se v tom zorientovat (dobrý psycholog apod.).