Asi tak nějak. Já musela běhat po venku v hrozných hadrech ještě po své matce (bavlnu to nevidělo ani z rychlíku)
. Nechtěla jsem žádný luxus, jen normální oblečení, ve kterém bych se nemusela cítit trapně. Kalhoty do deště a bláta v té době neexistovaly, takže jsme v tom počasí buď nechodily ven nebo si nesměly sedat, klekat - tohle moc závidím dnešním dětem.
Já jsem tedy čuně byla (byť regulované - nesedej si tam, nechoď tam, nesahej na to), moje děti jsou taky. Moc hodobožového oblečení nemají a moc příležitostí si ho obléknout také ne. Jsem radši, když jsou ušmudlané, ale vyřáděné a spokojené, než čisťounké. Syn spotřebuje za jedno dopoledne ve školce dvě trika a dvoje tepláky, dokud to není roztrhané, je to ok. Akorát mě mrzelo, když si zničil jedno kompletní oblečení tím, že se válel po koberci, který předtím učitelky vytřely savem (nějaká holčička zvracela), to jsou tak kontrastní a nemožné fleky, kam se hrabe skrvna od tuku či třešní
.