A ohledně moře? No jasně, že jezdíme, co to jde, protože moře je jediná voda, kterou miluju. Jezdili jsme už v mém dětství, každý druhý rok, protože to byla nejlevnější dovolená, na kterou naši měli.....byla totiž dotová podnikem, ve kterém otec pracoval. Jet kamkoliv po Čechách vyšlo dráž...jezdili jsme do Německa a já se tam vrátila i ted s dětmi....

K moři jezdíme, protože se nám chce. Nic a nikdo nás nenutí a ani by nedonutil....do Alp nejezdíme, nelyžujeme, nejezdíme na kolech...to přeci také dělá každý, to je taky vysloveně věc konzumu, že?

A angličtina ve školce? No dostali jsme se k ní trochu nechtíc, ale nakonec ty výsledky jsou mnohem víc, než bych čekala....za jeden rok, kdy dvakrát týdně na hodinu docházel jeden Novozélanďan, tak se dítě naučilo kromě tebou zmiňovaného něco, co těm třem starším chybí, i když bez nadání rozhodně nejsou....a to je rozumět tomu jazyku, přirozeně mezi jazyky přepínat, a slušnou výslovnost. Slovíčka už za ten rok, co teď angličtinu nemá, lehce pozapomínala, ale cokoliv nového chytá s mnohem menším úsilím a hlavně ráda....začít ve třetí třídě a za neúspěchy rovnou chytat pětky, to zájem o jazyk rozhodně nevzbudí , jak jsem měla možnost zjistt u dvojčat....a to ani na pětky nedošlo....

Takže my jsme vlastně podle tvé úvahy typická rodina, co se honí za konzumem....tedy typická dnešní mladá rodina....

No a asi proto nás blízké i vzdálené okolí hodnotí jako exoty největší .