jako bys popisovala můj příběh. Starší dcera 4,5, mladší 1,5roku. strašně jsem se těšila na návrat do práce, na změnu. A zjistila jsem, že jsem naprosto neplánovaně těhotná. Stejně jako tvůj manžel, i můj manžel nechával rozhodnutí na mě, spíš se ovšem přikláněl k tomu miminko si nechat. Já měla pocit, že už znova opravdu nechci těhotenství, porod a péči o malé mimi absolvovat. Stále jsem zvažovala všechna pro i proti, nemohla jsem se rozhodnout, čas mě tlačil. Rozhodla jsem se tedy pro interupci :-( kterou jsem i podstoupila. Dodnes si pamatuju tu hrůzu, když jsem se probrala z narkozy po upt a zjistila, že ten krok je už nevratný, že je vše vyřešeno. Hrůza, všechno mi to bylo líto, měla jsem pocit, že bychom to přeci zvládli. Trápila jsem se tím několik měsíců, strašně jsem chtěla znova otěhotnět. Manžel mě chápal, ale prostě už nechtěl. Nakonec jsem opravdu ještě otěhotněla, psychicky se dala do pořádku a dnes máme téměř roční holčičku. Jsem za ní strašně vděčná. Samozřejmě všechno zvládáme v pohodě, starší ségry jsou za ní vděčné, milují ji, já si našla i nové koníčky a čas doma si opravdu moc užívám ..... Jako bych to tenkrát při rozhodování ani nebyla já. Za mě radím opravdu všechno dobře zvaž, krok je to nevratný. Hodně štěstí Veronika