Anett,
virtuálně mi nevadí nikdo, protože virtuální osoba nenarušuje můj soukromej prostor a dá se "vypnout" zároveň s počítačem.
Nicméně, problém není v tom, že by mi někdo "vadil" v reálu, ono je to spíš tak, že na "small talk" mi Rodina úplně stačí, reálných přátel mám dost a jaksi necítím potřebu mluvit s každým, kdo projde kolem, nevím o čem bych se měla třeba s těmi rodiči synových spolužáků bavit, stačí mi když slyším, o čem se baví na rodičáku.
Mne hodně často lidi oslovujou, hlavně starší lidi, když chtějí s něčím poradit nebo se prostě "jen" vykecat, nevadí mi to, naopak se je snažím nějak potěšit, protože si dovedu dost dobře představit, v jaký sociální izolaci ti důchodci jsou a jak jim to nezávazný pokecání může zpříjemnit den... a sama jsem schopná oslovit někoho, kdo by teoreticky mohl potřebovat moji pomoct, třeba vozíčkáře v metru, matku co zápasí s kočárkem na schodech nebo starou paní, která něco vleče. Dokonce jsem schopná se zeptat cizího člověka i na nějakou blbost, která mne zaujme, třeba nedávno jsem se ptala v tramvaji nějaké slečny, co používá za parfém, protože mi fakt hrozně hezky voněl. Ale nebudu oslovovat lidi, co už od pohledu vypadají a chovají se jinak než lidé, se kterými ty přátelské vztahy mám. To je takový přirozený odstup a nedůvěra k těm, co nepatří do mé "malé sociální skupiny".