Proč to babičce neřekli - těžko říct. Nám třeba měli přijít dělat střechu v červnu, nebylo vhodný počasí a pak po telefonátu přišli v srpnu - přišli jsme o dovolenou, protože jsme u střechy chtěli být.
Tak třeba se to plánovalo a plánovalo a ono to nevyšlo, něco se pozdrželo a už to jede. Umím si představit, že ta dcera je nervní jak pes, hlavně aby to vyšlo a babiččin problém s 3 týdny jí přijde úplně malicherný, no co, může přece přijet jindy, ale my to musíme udělat teď.
My jsme třeba objednávali tchýni na vyšetření, kam ji musíme odvézt, není to jednoduchý, oba musíme mít volno a co děti, kam s nimi, co když bude teplo, samy být u bazénu ještě nemohou - tedy ne že by nemohly, věk na to mají, ale chytne je rapl a stát se může cokoli. Nakonec nebylo místo a jediný termín je na konci srpna, tak jsme to vzali, manžel si vezme dovolenou a já taky, ať to máme za sebou. Voláme to tchýni a ona začala kňourat do telefonu, že to se jí moc nehodí, že měla naplánováno jet ke své sestře. Říkám - no tak pojedete po vyšetření, o co jde. A ona - no ale já chtěla jet právě v ten den. Jak u blbých na dvoře.