Máme, bohužel. A nejen dítě. Já zvracím co se pamatuji, nepřešlo to ani v dospělosti, jakákoliv jízda autem, busem a jednou dokoncem vlakem (večer, nebylo vidět z oken) je pro mně velké utrpení a je mi zle ještě dost dlouho po dojezdu. Jako dítěti mi pomáhal kinedril, nedávno jsem si ho vzala a byla jsem po něm tak omámená, že jsem nemohla ani chodit a prospala jsem celý den! Homeopatika, žvýkačky, lízátka, nepomáhá vůbec nic. Je mi špatně i tehdy, pokud řídím auto já, což je dost nebezpečné, takže skoro nejezdím.
Šestiletá dcera začala mít stejný ptoblém v 5 letech, mladší rovnou v roce. Zahraniční dovolená je pro nás možná pouze letecky (tam je nám zle také, ale netrvá to tolik hodin), což je finančně mimo náš rank. Dětem také nepomáhá nic, zkoušela jsem homeopatika, u starší dcery kinedril, žvýkačky, lízátko se zázvorem atd., efekt nulový. Jistota zvracení je u jízdy delší než 30 minut (což jsou prkaticky všechny) nebo v terénu, kde jsou kopce a zatáčky. Vozíme sebu kanistr s vodou, pytlíky (spíš igelitky, aby byla větší šance se trefit), 2 sady kompletního náhradního oblečení atd. Cestování s námi je za trest. Manžel už je odolný jedinec, pokud zvracíme všichni 3 (což se už také stalo!), pomáhá jak se dá, včetně odstraňování škod....Kdo nezažil, nepochopí