Kapradino,

mně je 45 a sdělit mi někdo na poslední chvíli, že se můj dlouhou řadu let opakovaný a předpokládaný pobyt na daném místě v daném termínu ruší, taky mě to naštve. No, jsem mladší, takže bych se asi vztekla tiše a nanejvýš bych zřejmě jedovatě pronesla něco na to téma, že mi to vlastně mohli říct, až bych dorazila s kufrem ke dveřím. Na druhou stranu já se ještě nezabývám myšlenkami na to, že tu příští rok touhle dobou nemusím být, a že stárnu a jsem na obtíž.

Pro mě je něco jiného, když někam jezdíš často, téměř libovolně, ale vždycky po oboustranné dohodě, nebo když se s tebou někde dlouhá léta počítá v konkrétním termínu.

Tak nějak si myslím, že šlo o situaci nečekaného přehození termínu, nikdo ze to nemůže, babička se s tím srovná, ale holt v první chvíli zareagovala prudce. Tak ji není potřeba kamenovat. Copak my v nečekané stresové situaci občas poněkud nespravedlivě nezařveme na děti, třeba?