Asi budu za bubáka, ale je to opravdu ideální pro ty děti? Sice se naučí, že spolu i lidé, kteří se rozešli, můžou dobře vycházet a umět se dohodnout (což je velké +), ale nebudou si myslet, že i jejich vztahy a rozchody pak mají správně vypadat takto? Nebude si chlapec, který vyroste v takové rodině, myslet, že s rozchodem lidí s dětmi vlastně není velký problém, po rozchodu je přirozené, že první žena couvne a s úsměvem přenechá místo další a budou si hezky vzájemně hlídat děti - a když ne, tak je ta žena vlastně nějak špatná?

Musím přiznat, že usilovat o takovéhle prolnutí rodin nepovažuju za úplně zdravé. Dovedu si představit, že se tak situace vyvine (pravděpodobněji ve scénáři než v životě) a funguje, ale jako cílový stav bych si to tedy nevolila.