On tady právě má ještě spoustu věcí, máme to tu veliký, uznávám, že to dá docela práce to přebrat (jen knížek máme určitě přes 2 tisíce). Já chci, aby si to přebral sám, fakt nemám čas - dcera, taky musím vydělávat Já jsem mu v podstatě řekla, ať si jde, stejně nebyla třeba 4-5 dnů doma, prostě.. ať tu nebydlí, zabalit si může přijít někdy v budoucnu.. Ono, já jsem viděla, jak i to balení, je mu proti srsti, každou společnou věci probíral, taky jsem u toho nechtěla být, bych musela brečet, takže doufám, že mu časem otrne, trochu pozapomene, né, že by mu tak scházely, ale také je to pro mě čerstvé. Já si právě nedokážu moc dupnout, málem se mi chce, přes tu naštvanost na něj brečet, pak jen na něj křiknu, mno, spíš šeptnu, abych se nerozbrečela, ať si prostě dělá, co chce, a odcházím vedle, ještě že máme tak velkej byt. Taky vidím dceru, i když na sebe nekřičíme, že to prožívá s námi.