Hm, já si stejně myslím, že domácí násilí je nakonec v každé rodině a jde jen o to, jestli to ta ženská má odvahu říci, co ten chlap doma vyvádí.. že to je tabu, a ta ženská má strach to tabu překročit.
A taky si myslím, že když jsem veřejně promluvila o tom, jak se ke mně můj vzorný a okolím obdivovaný manžel v soukromí choval, tak jsem překročila ta tabu - to se nesmí, toto násilí je společností tolerováno.
Nakonec i posudek psycholožky vyznívá - ano, on agresivní byl, ona si agresi bezesporu zažívala, ale ona si za to může sama, protože nesnáší limitace..
Jinými slovy - když jsem si něco chtěla udělat po svém a manžel mi to ručně stručně i slovně vytmavil, tak to je podle veřejného mínění dobře - dobře jí tak.. chlap má na násilí právo...
Můj psycholog si to nemyslí, ale znalkyně, které jsem dle slov jiné znalkyně "nesedla", pomalu to, jak se ke mně manžel agresivně choval, schvaluje.. (možná je to jen můj pocit).. měla jsem z ní pocit zlé ženské.. málokdy tyhle pocity mívám..
Znalecké posudky jsou proto podle mě naprosto k ničemu.. jsou to jen subjektivní pocity člověka, co se snaží soudit život druhého člověka, o kterém vlastně nic neví... a za ty 2-3 hodiny ani vědět nemůže.. výsledky testů - ano, míra inteligence, typ člověka, ano... ale toto je k čemu??
Vydržela jsem to přes 30 let.. naprosto mě to změnilo psychiku a povahu.. nakonec mi bylo fyzicky špatně a život pro mě ztratil cenu.. smysl.. zažívala jsem si agresi, hysterické scény, nadávky.. hulvátství, pláč, citové vydírání.. 2 roky se z toho dostávám.. ale psycholožka o tom nenapíše ani slovo - proč? K čemu je takový posudek? Jen posunul rozhodnutí o svěření dítěte o rok.. rok se nic neděje..