Já si pamatuju dodnes, tj. už cca 25 let, jak to bylo děsný. Nějakej oblbovák jsem vypila, nejspíš nezabral, protože jsem cítila VŠECHNO. Po svých jsem došla na "sál", sedla si do křesla, zasedla mě sestra, další dvě držely hlavu a doktor začal po kouskách šťourat ven tu mandli, do toho se mi samozřejmě navalovalo na zvracení. Pak jsem dlouho brečela, což asi nepřispělo k zastavení krvácení.
Moje děti na to šly s narkózou a nejlíp kdyby to nebylo potřeba vůbec. O tom, že by měly jít na tohle při vědomí, mě ani nenapadlo přemýšlet.