Ale to je nedorozumění. Já netvrdím, že je to v pohodě. Přirovnala bych to k tomu, když se hnusně vyflekáš na kole. Ta bolest, krev, škvára v mase, blééé. Ale taky to děcko pak půjde a za týden na to kolo sedne znova. A třeba si bude do dospělosti pamatovat, jak to bylo hnusný, ale trauma prostě nemá.
Já jsem to brala jako něco hodně nepříjemného, ale nutného. Bolest byla, ale ta intenzivní jen vcelku krátká. Bylo to potřeba vydržet, tak jsem to vydržela. Za nás to nikdo jako týrání dětí nebral, ale já mám celkově přísnou výchovu a když rodiče řekli, že mi to pomůže, tak jsem jim věřila a jako příkoří to nebrala.