Nečetla jsem celou diskuzi, ale z toho, co píšeš v úvodu, usuzuji, že ses rozešla s manipulátorem, jako já. Skoro jako bys popisovala mýho ex. Trvalo to rok, než se mi podařilo ho jakž takž posunout do nějakých hranic a to jsem to měla jednodušší o to, že jsem se stěhovala já, takže v novém bytě se on nemohl cítit jako doma. Přesto se tam vždycky tak choval. Dodnes "nechápe", proč mě nemůže jen tak poplácat po zadku nebo vlézt u mě bez dovolení do lednice a zkoumat, co by si dal (navštěvuje tu malého syna - brát si ho k sobě nechce).
U nás jde evidentně o moc a o jeho snahu udržet si mě pod kontrolou. Ačkoli má dávno svoji přítelkyni, mě stále považuje za součást svého života a vlivu. Taky jsme se nerozešli v dobrém, ale slušně. Kvůli synovi jsem ho nemohla a nechtěla poslat přímou cestou někam, jak bych si přála. Já ho už nemůžu vystát, vadí mi, jak stále musím bojovat o každý centimetr vlastní autonomie, jak neustále musím odrážet jeho snahy o intervence do mého života.
Reakce na jeho manipulace cvičím s psycholožkou, probíráme každé slovíčko, jak mu odpovědět, aby nedostal šanci stočit konverzaci patologickým směrem. Je to na palici. Občas došlo i na ostré hádky, kdy mi vyčítal, jak jsem čím dál horší a nesnesitelnější (rozuměj: čím dál míň se mi podřizuješ).
Ale máme spolu dítě a tak holt musím dál bojovat.
Držím palce
Jo a kdybys přišla na nějaké zázračné řešení, dej vědět