Li..,

nečetla jsem příspěvky, nemám teď na to čas.., ale tohle téma mě hodně zaujalo, tak odpovím ve zkratce, pokud možno.

( odpovídám už cca 1 hodinu, jsem v práci )

Své děti nade vše miluji.., ale !! nechávám jim volnost - tzn., že je nemám za zadkem, od cca 3,5-4 let chodí samy ven ( bydlíme na sídlišti, pod okny je vidím ), musí ale doma pomáhat - musí !!!, nejsem služka pro domácnost a "bordel" sama taky nedělám jen já, že ? Na tábory mi děckas jezdí už od 6ti let.., letos světe dov se, jaká jsem to matka !!! jsou na 6 týdnů pryč - všeci !!! a já si užívám volna...i když, jak se to vezme, užívá.., po 14ti letech jsem sama bez dětí a tak nevím, co dělat, neznám to, to tich, ten klid, takovou samotu.... a že jsem s nimiv kontaktu denně ? Ano, ale jen večer, kdy jim sdělím, jak se mám já, jak jsem prožila ten den - pracovně a popřeji jim krásnou dobrou noc s mnoha pusinkami ujetý ?? Asi jo.., lae chybí mi, ale že bych s nimi musela hýt v kontaktu od rána do večera a vědět každý jejich krok, to ne...
Občas odřeniny pofoukám, vystříkám Septonexem, pošlu ven.....neřeším to....pokud fakt !! neteče krev proudem, neřeším.., fouňy a fňukny doma nevychovávám....

Co se týče nauky ježdění na kole a pod.., tak já na to nemám nerva..., bohužel to jediný nezvládám.., na kole se mi ještě 7letka nenaučila bez koleček a to jen díky mě, protože já na to opravdu nemám.., lae na bruslích se naučila sama a Tonička ( 4,5 ) se už učí taky sam.., celkem jí to jde.

U adrenalinových sportů raději též nechci být, ale veřím svým dětem.. loni těm dvěma nejstarším ( nyní 13,5 a 11 let ) jsem dovolila vystoupit dost strmou skáliu bez jištění.., ale trpě+la jsem jak pes hrůzou, aby se jim nic nestalo a nespadly mi...

Asi tak...., nevím, jaká jsem....v dnešní době.....