Nejsem z oboru a nechci hodnotit loajalitu mezi lékaři, ale zaráží mě toto: autorka opakovaně upozorňovala na u syna neobvyklou spavost a únavnost. Máma přece ví , jak dítě obvykle reaguje u běžnějších nemocí, zda při horečce většinou spí, nebo třeba zvrací - děti jsou různé. Mě prostě u těchto konkrétních lékařů zaráží taková ta neochota (nepokora, možná arogance) naslouchat tomu, že určitá věc je pro dané dítě skutečně hodně neobvyklá, divná....Nikdo samozřejmě netvrdí, že matka "ví nejlíp", ale zase úplně to ignorovat....Situace, kdy si máma sama ,bohužel až po propuštění z nemocnice, musí vydupat neuro vyšetření mi přijde přinejmenším smutná a alarmující.
A nezlobte se , ale lékaři sami, pokud jde o jejich vlastní děti či vnoučata, bývají na toto hodně opatrní. A nedostávají se obvykle do pozice bezmocného přihlížejícího - mají totiž obvykle komu zavolat a potřebná vyšetření si prostě dohodnou.Kolegové je totiž obvykle vnímají ně jako "poplašenou matku", ale zkrátka jako kolegu...
Moc si Vás vážím a chápu, že tu nemůžete napsat něco proti jiným lékařům, neznátel -li detailně všechny okolnosti. Ale tahle záležitost je pro mě osobně bohužel jen dalším dokladem toho, že v případě pochybností NENÍ na místě slepě a oddaně důvěřovat jednomu lékaři, jednomu pracovišti.