Milá Nino,
bohužel se k reakci dostávám až teď a je mi líto, že jste si můj příspěvek přečetla tak nepozorně a zaujala k němu vztahovačné stanovisko. vždyť vy jste přečetla mezi řádky to, co jsem vůbec nepsala! Nepsala jsem, že se za celou dobu nás 3 operantek nikdo nepřišel zeptat, zda něco nepotřebujeme atd. Psala jsem, cituji: "když jsme se sešly 3 čerstvé operantky na noc, večer se nikdo nepřišel ani zeptat, jestli nám něco nechybí". Ano, po převezení ze sálu o nás bylo zajisté v rámci možností postaráno (musím si to myslet, protože člověk většinou nevnímá v tu chvíli vůbec nic). Určitě to mohlo být i lepší, to zase soudím z toho, že až mí rodiče a přítel mi dali při odpolední návštěvě vložku (vložky jsem měla samozřejmě svoje, ale nikdo mě neupozornil před odjezdem na sál, že si mám třeba jednu nachystat pod polštář nebo na noční stolek, aby to sestra měla co nejjednodušší,jinak prostě budu ležet v krvi) protože do té doby jsem ležela přesně tak přehozená noční košilí, jak mě ze sálu přivezli. Pak už jsem byla při vědomí, takže samozřejmě vím, že se mnou šla sestra do sprchy, ale to vše se týká celého dne a podvečera. Ale pacientka, kterou ze sálu přivezli mnohem později než mně, byla opečována stejným základním způsobem hned po převozu na odd. a pak spala až do rána jako nemluvně, přičemž my ostatní jsme na dálku (ty, co mohly, i zblízka) sledovaly, jestli dýchá. Večer, tím mám na mysli rozmezí dejme tomu 19.30 - 22.00 byl na pokoji opravdu pouze zmíněný lékař. A to je podle mého doba, kdy je většina pacientek těsně před usnutím, a tudíž doba vhodná na nějaký ten dotaz, byť jen "zdvořilostní", případně s úsměvem na rtech. Vždyť my bychom ani nevěděly, kdo vlastně má noční službu, kdyby některá mobilní pacinetka při cestě po chodbě na noční sestru nenarazila. Něco jiného je, jak vy píšete zeptat se, zda něco nepotřebují a s pacientkami komunikovat a něco jiného praxe, se kterou jsem se setkala já, která spočívá v podání nejnutnější medikace, výměně infuze, změření tlaku u spící pacientky, a pak až do rána nic. A tomu, že si snad sestry předávají službu na pokoji u pacientek, tomu snad ani sama nevěříte? O tom se sestra učí možná tak na zdravce, ale tím to hasne.
Podobnou péči jsem zažila u pacientky, která dostala v odpoledních hodinách transfuzi, nikdo ji dost dlouho nepřišel zkontrolovat a když jí po nějaké době jehla ze žíly vypadla a krev začala kapat na zem (to se ale stát může a není to žádná "trága"), reagovaly jsme my ostatní zastavením transfuze a zvoněním na sestru. Ta se dostavila zhruba za 20 minut jako na koni (mezitím jsme zvonek vypnuly, protože už se vlastně nic nedělo a kdo má ten randál poslouchat, že?) a teprve začala situaci řešit. Nevím, jak byste se sama cítila na oddělení, kde máte neustále pocit, že všechno ostatní je důležitější než péče o pacientky, když sestra nereaguje ani na zvonek z pokoje, kde má někdo transfuzi? Nezlobte se, neměla jsem vůbec v úmyslu se v tom všem tak pitvat, ale bohužel jste mě k tomu svou odpovědí donutila. Mám pocit, že zdaleka nepatřím mezi náročné pacienty, jsem spíš z těch, co nad maličkostmi mávnou rukou a věřte mi, do práce sestry se dokážu vžít velmi dobře, protože jsem ji sama vykonávala. Ale nějak se stalo, že od určité doby už se na všechno může dívat pouze z pohledu pacienta a opravdu bych vám přála zažít to rozčarování (v mém případě platí doslova za dobrotu na žebrotu). Loučím se, Jana