Ananto, jak už někdo psal... malá byla od narození sama, a už být nechce. To je dobré znamení, věř tomu. Dokud dítě preferuje náruč a matku (nebo jinou blízkou osobu), je vše jak má být, a jak bylo přírodou zařízeno. Děti, které jsou rády v matčině společnosti, náruči, při komunikaci, se vyvíjejí lépe...
Nos ji, hýčkej ji i čas, který spolu máte, věř, že do 18-ti ji nosit nebudeš:) pokud je víc úzkostná, tím víc potřebuje mazlit, aby se vnitřně stabilizovala.
Můj prvorozený byl nejspíš nejvíc úzkostný z mých dětí (a způsob porodu tomu jistě "napomohl") a i ten záchod byl problém... ano, pomohlo, když jsem se vnitřně uklidnila já, pak i moje náruč byla víc tišící... no a prostě jsem je (všechny) nosila a nosila. Na šátky moc nejsem, náruč mi vyhovovala lépe, vysávala jsem klidně když spí, mimino to nikdy neprobudilo, nádobí myla taky když spali, vařit jsem často nestíhala, tak vařil manžel, téměř denně. Jako po pár týdnech až měsících si to sedlo, u dalších dětí mnohem dřív, ale ty začátky jsou někdy dost krušné...
Moje děti taky křičely být osamotě. Ber to tak, že si tě žádá a preferuje tě před koukáním do zdi nad sebou nebo na přiblblé hračky na kolotoči, a to je dobrá vizitka pro tebe, ne?