Tak jsem přečetla celou diskuzi a jeví se mi, že jde čistě o to, že jsi (buď zapomněla, pokud máš víc dětí, nebo teprve zjistila) co obnáší mateřství. Jak řekl Brad Pitt, děti jsou jako osina v zadku. Já se s ním stoprocentně ztotožňuji.
Děti si budou chtít s tebou hrát celý tvůj život, a pokud to nebudeš dělat, tak budou řvát (obrazně) celý jejich život.
Můžeš o tom přemýšlet, můžeš se litovat, ale to je tak všechno, co můžeš dělat. Jsi za dítě zodpovědná právně (a doufám, že i morálně) a před tím neuhneš. Hrát si s ní prostě budeš muset. Já si to taky pořádně uvědomila až po porodu, i když přiznávám, že už předtím jsem něco tušila.

No, a co se týče dle tebe rádoby alternativních názorů o nošení, bondingu, atd. To je prostě odborně uznávaný a dokázaný fakt, že malí kojenci mají potřebu tělesného kontaktu, referenční osoby a bezvýhradného plnění svých potřeb. To prostě nijak neokecáme.
A nezapomínej, že porodnice, kočárky, postýlky, houpačky a hrazdičky tu máme posledních sto, maximálně sto padesát let. Tak není divu, že některé děti se na to ještě nestačily adaptovat.