Pokud se nemýlím, byla dlouho bez stálé přítomnosti matky.
Pocit, že mizíš, musí být hrozný a navíc dítě nemá pojem času - pět minut může být jako dvě hodiny.
Chovej se jako primát a měj ji pořád u sebe.
Syn měl také podobné potíže - setrvala jsem s ním půlrok v posteli a neustále byl se mnou...

Chce to trpělivost, bojuje od narození o sebe i o mámu, musíš jí dát pocit jistoty a bezpečí, ne ji odkládat do postýlky, do kočáru apod.
Nebude to nadlouho, jen až pochopí, že už Tě má jistou