tak nějak, to je dobrý nápad. ¨jen chci říct, že s ne/stydlivostí nemusí souviset to, jak se zařadí ve školce.
Akorát u nás to třeba bylo tak, že syn ve 3 letech byl hodně kamarádský, k dětem šel sám rád, dal se s nima "do řeči", poslední co bych o něm řekla, že je maman, u babiček i kamarádek se choval otevřeně, zakřiklý rozhodně nebyl, do školky se těšil, znal to od starší dcery - s ním jsem ji chodíla vyzvedávat, pravidelně kručíval že chce "taky". No a školka prvních 6 týdnů byla horor, řval až se hory zelenaly, učitelka mi ho odtrhávala od nohy, syn se několikrát pozvracel (z toho řevu, nemocný nebyl). viděla jsem to hodně bledě, pak mě napadlo že by tam třeba vydržel s dcerou - svou sestrou, tu jsem uvolnila na půl dne ze školy a šla tam s ním (učitelky souhlasily) a najednou se tam smál, mluvil jak chytrý rádio. A pak už to šlo líp a líp a během dalšího týdne to zvládal už bezproblémů. a vždycky když jsem ho pak viděla jak ráno radostně poskakuje a v šatně je to vklidu, byla jsem hrozně ráda, že to tak dopadlo.