Taky bych ho tam raději neměla. Já jsem se sice cítila volně, nějak jsem se před ním nesnažila tvářit jinak, u prvního porodu mi tam chyběla spíš kamarádka, protože jsem měla 3 dny (a to jsem tam byla sama na sále) kontrakce po 2 minutách, jedna 45 sekund, to bylo jen černo a nic jsem nevnímala, no ale tu zbylou minutu a čtvrt jsem se dost nudila. Poslouchat se nic souvislého nedalo, těch 45 sekund jsem vážně nic nevnímala. Na časopisy jsem náladu neměla. Manžel slavnostně dorazil na poslední 2 hodiny, ale to mě za chvíli vezli na císaře.

U druhého porodu jsem už byla vybavená knihou, tak jsem si (tentokrát jen 2 dny) mezi kontrakcemi četla a pak přijel manžel cca 6 hodin před narozením dítěte se to zase zvrtlo, tak výsledek byl jen ten, že dítě 3 roky nesnášel, za to, že mě chtělo zabít. Měl/má noční můry a je pravda, že už jsem od něj nikdy neslyšela „co ženské s tím porodem mají, dítě vyklouzne, ale co chlap chudák v práci dře...“

Tedy – taky bych tam chtěla kamarádku na povídání a jinak milou porodní asistentku a šikovného doktora.